Pro a proti - pořad Českého rozhlasu Plus

proaproti.jpeg Zabrání projednávaná novela zákona o vinařství pančování a prodeji nekvalitního vína? Nebo poškodí samotné vinaře? Hosté: prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray a Josef Stehlík, předseda Asociace soukromého zemědělství.

Pořad je možno přehrát pod tímto odkazem.

Zdroj:  www.rozhlas.cz

*****************************

Přepis rozhovoru:

12.7.2016 – Český rozhlas Plus – Pro a Proti

http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/je-absurdni-aby-se-vinarnik-registroval-jako-vinar-tvrdi-predseda-asociace-soukromeho-zemedelstvi--1632021

V parlamentu se aktuálně projednává novela zákona o vinohradnictví a vinařství, která má podle ministerstva zemědělství zakročit proti černému obchodu s vínem a taky jeho pančování. Menší vinaři a majitelé vinoték ovšem oponují, že nová legislativa přímo ohrožuje jejich podnikání.

Pozvání přijali prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray. Dobrý den. A předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík. Dobrý den.

Pánové, první otázka je taková rozehřívací. Poprosím o krátkou odpověď, pane Nyitrayi, považujete za nutné přijímat novelu zákona vinařského zákona?

Tak ta otázka je trošku komplikovanější. Novela se musí přijmout, protože musí převzít některá pravidla, která jsou dána evropskou unií. V rámci této novely, která jednak jedná o nových výsadbách, jsme se snažili prosadit i opatření, která by směřovala k potírání právě toho černého trhu, jehož jedním projevem je i falšování vína.

A proto je to důležité?

Proto je to naprosto důležité.

Co si o tom myslí pan Stehlík?

My si myslíme, že ta šíře přijetí novely vinařského zákona je zbytečná, že ta situace není tak černá, jak ji naši oponenti popisují, a že se nechají nelézt jiné cesty, které by vedly k tomu, aby se kultivoval ještě víc, než je kultivovaný, obchod s vínem.

Pane Nyitrayi, když taky pan Stehlík narazil na to, a vy jste to zmínil také, že není možná až tak důležité, a vy říkáte ano, až tak moc se soustředit na boj s černým trhem nebo s pančováním vína. Že ten zákon je možná příliš široký. Vy si to nemyslíte?

My pracujeme samozřejmě s čísly, s daty, s důkazy a sám jsem právník a nerad říkám něco, co nemůžu nijak doložit. Tady přede mnou leží soubor, materiál za poslední 3 roky, aktualizovaná data falšovaného vína odhaleného zemědělskou a potravinářskou inspekcí. V souhrnu to znamená, že bylo zhruba 300 odhalených vzorků falšovaného vína, jenom falšovaného, nemluvím o závadném víně. A za každým tím vzorkem si představím jednu cisternu, tak se bavíme o 6 milionech litrů falšovaného vína, které bylo prodáno našim zákazníkům. Často naším jménem, že to je naše víno. Takže jestli toto někomu přijde, že to je málo, tak asi bych s tím nesouhlasil. A druhý projev, a ten je ještě závažnější, je ještě prodej vína takzvaně na černo, bez papírů. V průběhu diskuze za poslední 4 roky se ukazuje, že pokud by byla pravda to, co tvrdí právě někteří, že tady existuje 15 tisíc vinoték, které se z 80 % živí prodejem tzv. čepovaného vína, tak podle oficiálních dat, aby mohli vůbec přežít s jedním zaměstnancem, tady chybí v oficiálních datech 100 milionů litrů vína. Jestli to je někomu málo, tak mě to tedy málo nepřipadne.

To je víno na černo prodané?

Ano. A v tom načerno prodaném vínu se schovává i vzájemný boj těchhle podvodníků a tím dochází i k tomu falšování vína. Tam je těch 6 milionů, které jsou dokázané, to je jen vrcholek ledovce. Jenom chci ještě říct, že my mluvíme o 300 falšovaných vínech za 3 roky, v Rakousku, když bylo odhaleno jedno, pak obrovská aféra zlikvidovala veškerý trh. A tomu my chceme předejít.

Pane Stehlíku, to zní opravdu jako alarmující informace. To množství vína, které je prodané na černo, také které je pančované, tedy to možná škodí všem poctivým vinařům. Vy to tak nevidíte?

My máme třeba údaje České potravinářské inspekce a tam se to pochybení pohybuje někde okolo 5 %, 71 vzorků.

A je to málo?

Je to asi 5 % ze vzorků, které byly odebrány. Myslím, že je to za období 2015, nebo 2014. Teď mě neberte za slovo. To znamená, že se samozřejmě nějaké pochybení u každého odebraného vzorku může predikovat, že bude, ale co se týká černého vína nebo načerno prodávaného vína, my jsme přesvědčení, že to je především záležitost ministerstva financí. Pokud někdo obchoduje s něčím a není schopen dokladovat, že to zboží prodává, že za něj inkasuje peníze, tak to je problém především ministerstva financí

Protože selhává kontrola?

Nazvěme to jak chceme. Prostě je to otázka, jestli obchod s tím černým vínem v tomto rozsahu tady skutečně je takový, že vinárníci nebo vinaři prodávají víno a nevydávají za něj účtenky a nedávají ho do svého účetnictví.

Pak by mělo ministerstvo financí zakročit, říkáte?

Ministerstvo financí ať kontroluje, jestli se inkasují peníze a dávají do účetnictví, ale to je skutečně věc daňařská, účetní a nikoliv kvality vína. Pokud se jedná o nějaký podíl falšovaného vína, jak říká pan Nyitray, tak je potřeba jednak říct, kdo nebo kde jsou ty kanály, kudy může do České republiky takovéto víno přijít. Pochybuji, a jsme o tom přesvědčeni, že naši členové, malí vinaři, vinotékaři nebo malí vinaři jsou ti, kteří někde falšují víno. Protože to se vozí po cisternách.

A kde se pak prodává, když ne v malých provozovnách?

To se pak prodává přes síť obchodů, ale to nevíme, jestli ta síť obchodů může být supermarket, může být vinotéka, ale někdo s tím vínem musí nakládat jako zpracovatel, v uvozovkách. Někdo musí tu cisternu přivézt, někdo ji musí načepovat a to se nedá odehrát někde v malé provozovně. To musí být někde nějaká velká provozovna.

Prostě velký systém?

Tak. A samozřejmě ten, kdo disponuje takovým i to řekněme technickými možnostmi, tak jsou velké vinařské závody. A velké vinařské závody, ať si dají sami ruku na srdce,jestli vozí moldavské víno a tady ho prodávají a zároveň ho vydávají za víno vyrobené na Moravě a někde v zadu na etiketě mají malými písmeny napsáno, že to je víno z Moldávie. Nebo pokud vozí hrozny, které přímo zpracovávají. My chceme zkrátka upozornit na to, že samozřejmě pokud toto existuje, někdo k tomu má nějaké relevantní doklady, tak to musí probíhat ve velkých zařízení. A ta velká zařízení, s těmi disponuje jen určitá skupina.

A na ty by se mohlo zaměřit více kontrol? Já to tak čtu, aspoň co vy říkáte. Tedy pane Nyitrayi, nemělo by se to spíše řešit, že stát nejdřív pokusí zefektivnit kontroly a zaměřit se na velké firmy, které, jak říká pan Stehlík, mají příležitosti a příslušenství ve velkém pančovat víno na černo.

Jak říkám, mam tady jasné důkazy, tady mám seznamy, uvedeno přesně, kde to víno bylo odhaleno, kdo byl deklarován jako dovozce, kdo byl deklarován jako výrobce a kdo byl deklarován jako distributor. Takže tady mám kompletně jmenný seznam získaný podle zákona o získání veřejných informací.

My nemáme čas to číst.

Proto to chci říct, tady se žádné ty firmy, na které pan Stehlík naráží, se vůbec neobjevují.

A kdo tedy?

No tady se objevují jiné firmy, které bohužel ještě pořád jsou na trhu. A to je další z těch motivů, které máme. Pokusím se prosadit, aby se falšování vína, tak jako v jiných zemích, stalo trestně-právně postižitelné. Protože pokuty, které dopadají na toho prodejce, který je třeba jejich členem, který za to ani nemůže, že prodá falešné víno, protože on to nezjistí, tak aby se mohli trestat a vyšetřovat ti, kdo to dováží, eventuálně vyrábí. Ale co je důležité, ta teze o tom, že nás netrápí to, že někdo prodal bez papírů, ta je úplně mylná. Nás poctivé vinaře, kteří zatěžujeme svoje víno daní z přidané hodnoty, velice trápí, že někdo to nezatěžuje tou daní z přidané hodnoty a tím se dostává do neoprávněné konkurenční výhody. Jenom chci říct, že Svaz vinařů má 206 unikátních členů, z toho je 73 fyzických osob, to jsou malí vinaři, 93 právnických osob, 23 spolků a dohromady zastupuje 1103. Na valné hromadě, kde jsem přednášel svůj program, již po druhé jsem dostal 100 % hlasů na ten program. Bylo tam 167 účastníků, tzn. žádní velcí, těch je dohromady 14, ten zbytek byli malí obyčejní lidé, kteří říkají, my chceme tady pořádek. A jestli stát není schopen to zabezpečit, tak my musíme ukázat na ty chyby. Za to může samozřejmě stát, který to neodhaluje...

My se k tomu samozřejmě dostaneme, jestli ta nová legislativa může pomoci. Ale zeptám se pana Stehlíka, jestli opravdu to není tak, jak říká pan Nyitray, že by to mělo prospět všem poctivým vinařům, ať už malým, nebo velkým, když se prostě zakročí proti těm, kteří nepoctivě hospodaří a mají kvůli tomu výhodu na trhu.

Tak já tady ještě doopravím jednu tu věc, samozřejmě já tady neříkám, že nám je jedno, že tady někdo neprodává víno, nebo teda neinkasuje peníze a nevydává doklad. Já jenom říkám, že to nemá řešit vinařský zákon. Že to je prostě standardní věc. Ale co se týká toho, jestli se má, nebo nemá přijmout nějaké opatření. My samozřejmě navrhujeme i opatření, která by se měla přijmout. Ta opatření ale nespatřujeme v tom, co ten zákon v současné době nabízí, ta novela. A už vůbec ne v tom, že se např. generálně téměř každému, kdo není vinař, zakáže prodávat sudové víno. Tím se zkrátka dostává ten zákon do naprosto absurdní podoby, kdy vlastně jakoby vymezujete, jménem dobra a něčeho co by mělo následovat jako zlepšení stavu prodeje vína, zákaz prodeje v určitém tipu balení. My jsme přesvědčeni, že v současné době zlepšují kulturu prodeje vína, protože zkrátka umožňují, aby v nevinařských oblastech vznikaly, a teď mluvím o těch solidních vinotékách, které vedle kvalitního lahvového vína prodávají také kvalitní sudové víno, volně stáčené víno. V ten moment má zákazník jasnou volbu, buď si koupí stáčené víno do petlahve, protože to potřebuje večer ke grilování a vedle toho si koupí kvalitní frankovku nebo víno, které tam je lahvové. Většinou ti vinárníci, kteří to stáčí, prodávají právě to lahvové víno od těch malých vinařů, kdy jim vlastně slouží jako obchodní síť Protože ti malí vinaři nemají na to, aby vstupovali do velkých řetězců a platili regálovné a za umístění vína…

Takže žijí z tohoto prodeje?

Žijí z tohoto prodeje, ten je pro ně velice důležitý, protože dostává to víno do středních Čech, jižních Čech, severních Čech, zkrátka mimo vinařské oblasti.

Pane Nyitrayi, není to tak, že vinařský zákon, o kterém je tady teď řeč, tedy jeho novela, kterou  projednává v současné době parlament, má poškodit malé vinaře, protože jsou závislí na tom, že prodávají sudové víno, jak to tady popisuje pan Stehlík?

To je úplně mylná informace i teze. To, co se podává jako čepované víno, je z 90 % víno ze zahraničí. Mě fascinuje, že někdo, kdo chce vystupovat jako zástupce českých zemědělců, českých vinařů, bojuje za to, aby se mohlo masivně na černo bez dokladů, a já nevím jakým způsobem prodávat víno ze zahraničí. Pokud někdo zastupuje české zemědělce, tak nemůže namítat nic proti tomu, aby se udělal pořádek na trhu s vínem. Aby se víno evidovalo, které se doveze, což dodnes není, a to je smyslem toho zákona. Ten, kdo má v hlavě české zemědělství, české zemědělce, tím samozřejmě potažmo myslím i moravské, no tak musí samozřejmě ta opatření podporovat. Kdokoliv, kdo říká, že je potřeba ve vinotékách volně prodávat bez jakékoliv evidence, nebo jakým způsobem víno ze zahraničí, tak nemluví za české zemědělce. Může mluvit za vinotékaře, to je legitimní.

Abychom si to ujasnili, podle novely vinařského zákona, o které se bavíme, tak by v těch vinotékách jakékoliv víno, které by bylo prodáváno už jen v nevratných obalech? Sudové do těch petlahví by prostě skončilo?

Ne, v žádném případě. Naopak. Ten zákon to umožňuje za dodržení určitých pravidel. Jedno z těch pravidel je, že se konečně udělá evidence, udělá se seznam míst, kde se to nebalené víno, uvědomme si, o čem se bavíme, nebalené víno, které se prodává z nádob, konkrétně u toho tzv. sudového se prodává z nádob, které se dají otevřít a znova tam do nich něco nalít. To je nejčastější výmluva těch falzifikátů, kteří říkají, že tam to někdo nalil. A protože se to nedá dokázat, nedá se vyšetřit, tak se stíhá ten, kdo to prodal. Ale to víno se bude moci dál prodávat, to stejné víno, buďto formou tzv. sudového, nebo tzv. rozlévaného a nebo se bude prodávat z lahví. To stejné víno se zabalí. Je mnoho nádob, do kterých se dá zabalit.

Dobře, ale jak se bude prodávat, stejně jako dosud?

Jasně, bude se prodávat stejně. Zákazník to v podstatě vůbec nepozná.

Přijdu si s petlahví a tam mi načepují.

Pokud budete chtít, tak na místě, které ty podmínky splní, které zákon dává, si odnesete vína, kolik budete chtít. Pokud se nerozhodnete radši na víkend vzít v bag-in-boxu tak jako celá Evropa, nechat si ho v ledničce ve vakuu a nabrat si kolik chcete, kdy chcete, celých 14 dní.

Pane Stehlíku, to nevypadá zase tak zle. Tedy pro vás.

To nevypadá. Já tedy musím říct, za prvé, že jsem tady ani na okamžik neřekl, že se tady zastáváme toho, aby se tady prodávalo takové, nebo onaké víno někde v sudech, anebo ve vinotékách. Ale je potřeba jasně říct, že právě ty podmínky, které bude muset splnit ten vinotékař, které jsou v tom zákoně ustanoveny, jsou naprosto nesmyslné. Aby se on vydával za vinaře, nebo se registroval jako vinař, když nemá ani metr vinice, a dělal další opatření, které spočívají v tom, že si natvrdo nasmlouvá sudové víno od našich vinařů. Nic proti tomu, ale zkrátka já znova tady řeknu tu tezi, kterou jsem tady před chviličkou zmínil. Malí vinaři prostřednictvím vinoték své kvalitní lahvové víno dostávají do trhu v rámci Čech. To, že se při tom prodá minimálně polovina sudového vína a sudového vína převážně ze zahraničí, protože Česká republika nemá potenciál uspokojit všechny zákazníky množstvím vína, které vyrobí, a už vůbec ne sudovým, protože zkrátka nikdy nevyrobíme tolik vína, kolik se v současné době spotřebovává, tak to je jenom jakoby přidaná hodnota celého toho problému.

Tedy to pomáhá, ten prodej zahraničního vína, tedy i místním vinařům?

Pokud chceme uspokojit potřebu vína 335 mil. litrů vína, zkrátka polovina vína v České republice se dělá z místních surovin a polovina se dováží a konzumuje se ze zahraničí.

Teď je otázka, za jakých okolností.

Přesně a teď se jedná o ty okolnosti. A ty okolnosti se samozřejmě nechají podchytit tak, že za prvé může být šaržování vína, že ty sudy mohou být zapečetěné. Nikdo přece nikde nepíše, že ten sud nemusí mít plombu, která bude prostě neporušitelná, a v případě, že přijde kontrola, inspekce zemědělská potravinářská z Brna zjistí, že je sud odplombován, je to problém toho, kdo prodává to víno.

A vám tedy na té novele vadí nejvíce co?

Nám vadí to, že naprosto neadekvátním způsobem zasahuje do možnosti volby prodejce vína, jestli bude prodávat sudové…

Jak?

Tím, že ho nutí, že když bude chtít prodávat sudové víno, ho nutí být registrován jako vinař, což nikdy nebude. Já k tomu ještě řeknu ty okolnosti. Totiž celý ten problém vznikl v momentě, kdy ta novela zákona o víně proběhla naprosto nestandardním způsobem připomínkovým řízením. Ona proběhla připomínkovým řízením, všechny subjekty…

Já bych toto nechala na potom.Mě zajímají vaše výhrady, tedy že bude muset být někdo, kdo chce prodávat víno, být registrovaný jako vinař a že to je problém.

Ale my nemáme problém s tím, že kdo bude chtít prodávat víno, bude jako vinárník registrován na České potravinářské inspekci, ale toto je naprosto nesmyslná registrace, aby se člověk, který nemá ani metr vinice, buď nutil, že se bude registrovat jako výrobce vína, nebo bude dělat nějaké tvrdé smlouvy s výrobci vína.

Pane Nyitrai, proč by se musel registrovat někdo, kdo nemá ani metr vinice, jako výrobce vína a je to vůbec možné pro takového člověka?

Tak podívejte, důležité je si tu novelu, ten návrh důsledně pročíst a zjistit, co vlastně je a co není možné.

Proto se vás na to ptám.

Jedna z variant je, že pokud někdo má rozsáhlý obchod s tím čepovaným vínem, tak se může stát, takzvaným výrobcem tím, že si objedná výrobu u někoho a ten někdo mu to vyrobí v objemu, který si spolu domluví, a bude muset dodržet určité podmínky.

A bude tím pádem výrobce.

Ano, to je jedna varianta, protože zákon říká, že sudové víno může prodávat ten, kdo je jeho výrobcem. Druhá varianta je, že se může prodávat ve stejném místě to sudové víno, akorát se bude prodávat na základě smlouvy mezi tím tím maloobchodníkem, tím vinotékařem a tím originálním vinařským výrobcem, který si to s ním sjedná na základě smluv, které jsou předpokládány. Tudíž tam jsou dvě varianty. Buďto někdo, kdo se tím chce zabývat, chce si dělat nějaké komplikace, tak se stane tím kvazivýrobcem a splní nějaké povinnosti, které zákon dává, anebo bude prodávat víno někoho jiného na základě smlouvy, která se dá definovat právníky.

Ať už to ze zahraničí nebo z Čech a Moravy?

Ano, přesně tak. A toto je ta možnost, která je daná. Kdo to nebude chtít dělat, tak to stejné víno... Musíme si uvědomit, že sudové víno ze zahraničí není žádné speciální víno. Je to víno, které sj dovezeno v cisternách a jeho osud je založen na tom, že se buď se nabalí do obalů, anebo se bude prodávat v těchhle opětovně plnitelných obalů, což ve světě téměř není. Tak to je úplně to stejné víno. Narozdíl od toho vína, které vyrobí moravský malý vinař, který si ho vyrobí za účelem jeho rychlého prodeje, tak má i určitou kvalitu, nemá dlouhou trvanlivost. Kdežto to zahraniční sem jede odněkud z Chile, z Moldávie, z Jihoafrické republiky…

Tomu rozumím, cílem je tedy dohledat původ vína?

Jednak původ, jednak zabezpečit kvalitu a nezfalšovatelnost. A to je to, že se dneska v tom sudu nedá bezpečně identifikovat, jaký tam je nápoj. Když vám dám nápoj, vodu zabalenou v petlahvi, která je ještě k tomu zapečetěná, tak tomu věříte, že to tam je. Když vám ji dám rozbalenou, tak nevíte jestli sem vám dal už vodu z kohoutku, nebo cokoliv jiného. To se přesně stává s tím opětovně plnitelným 25 až 50l sudem, často od piva. A to je kámen úrazu. Plus k tomu ten černý trh, tak jak říkal pan Stehlík. Ta čísla jsou taková, že podle oficiálních statistik máme 200 milionů litrů vína prodaného v České republice. Ale kdyby měly saturovat ten prodej obrovský, tak při zisku 30 Kč z litru nám tady chybí k té oficiální statistice dalších 140 milionů litrů vína. A to je ta otázka, kterou si kladu.

Kde je to víno?

Ano. Kde se bere? Jaké víno prodávají ty vinotéky?

Pane Stehlíku, nezní logicky, že by si ten, kdo chce prodávat sudové víno, musel opravdu ošetřit smluvně to, odkud to víno bere, aby bylo jasné, co vlastně prodává?

To je v pořádku, ať si samozřejmě smluvně ošetří víno, které bude kupovat do svého prodeje. Ale my říkáme, že je naprosto absurdní, aby se registroval, a pan Nyitray to tady správně řekl, jako kvazi, registroval jako výrobce vína. To je špatně. My prostě říkáme, obchodník je dobře, obchodník je vinotékař, ať prodává, ať se registruje jako prodejce vína a…

Ale proč je to špatně, když to jde?

Nejde to. My totiž ještě nevíme, jestli ten zákon... To jsme bohužel utekli od toho tématu. Zkrátka nevíme, jestli ten zákon nedostává toho vinotékaře, nebo prodejce vína do střetu s jiným zákonem, protože podle jiného zákona výrobce vína splňovat určité podmínky a tak dál a tak dál, které ten vinotékař nikdy splňovat nebude. Prostě absurdnost spočívá v tom, že ho nutíme do nějaké pseudoregistrace, která by se mohla udělat napřímo. Prostě každý může být registrován jako prodejce vína, může mít svoje číslo přidělené, může mít nějakou licenční smlouvu, může Česká potravinářská inspekce ho mít ve své databázi a může u něj provádět kontroly. Tomu my naprosto rozumíme a jsme pro a navrhovali jsme to do toho zákona. Ale s touto formou, tzn. aby se registroval jako výrobce vína, prostě my zásadním způsobem nesouhlasíme. Jsme přesvědčeni, že to přesně povede v důsledku k tomu, že kdo je odpovědný vinárník, tak to neudělá, protože zkrátka není možné, aby ohýbal zákon ve prospěch toho, co je špatně. Toho prostě chápu.

Takže nebude prodávat víno.

Takže nebude prodávat víno, nebude prodávat sudové víno. A v momentě, kdy nebude prodávat sudové víno, nebude prodávat ani lahvové víno, protože samozřejmě prodej toho sudového vína drží tu provozovnu, aby mohla prodávat to kvalitní lahvové víno. Je to úplně jednoduché. Takže výsledkem by mělo být pouze to, aby se dalo vždy dohledat, odkud to víno pochází, že je v nádobě, která je zapečetěná nebo zakorkovaná nebo něco podobného a že existuje případně šarže, která je dohledatelná, kdo to víno přivezl, zpracoval.

A to stačí, říkáte?

To stačí.

Pane Nyitray, zeptám se, už sem se na to ptala, ale když tady pan Stehlík říká, že není tak jednoduché stát se výrobce vína, není to opravdu dost rizikové pro lidi, kteří by už potom to víno nemohli prodávat a jejich živnost tím pádem skončí?

Ale to vůbec není pravda. Uvědomme si co říkáme. Nikdo nezakazuje prodávat toto konkrétní víno, ale forma prodeje a forma jeho balení se, pokud to nebude chtít splnit, musí změnit. A to z jednoho zásadního důvodu, tady je jasně uvedeno v těch dokladech…

Takže je jednoduché stát se výrobcem?

Není to jednoduché, ale taky není smysluplné, aby kdokoliv prodával nezabalené víno a nenesl za něj odpovědnost. Protože pokud za kvalitu a čistotu prodávaného vína zákazníkovi zodpovídá výrobce, tak v tom smyslu musí být ten výrobce, a pokud nechci nést tu zodpovědnost, tak se může prodávat to stejné víno zabalené do nějakého velkoobjemového obalu a z toho obalu hygienicky nabízeno bez rizika, že někdo řekne, hele za to můžeš ty, že je falšované. V tom momentě je na tom obale uveden přesně zákonem stanovený počet informací a nese odpovědnost za ten obal, který není znova naplnitelný, ten konkrétní výrobce, který je tam uvedený. Když se podíváme, tak vidím, že prodejce třeba nějaké jiné zahraniční provenience, ale to uvedu jen takový příklad, to je jedno jakákoli vinotéka dostane pokutu 5 tisíc za víno, ve kterém je přidaná voda, glycerol a podobně a ten výrobce, který je tam uvedený, řekne, ale to si tam dali oni, protože do té velké nádoby se nedostaneme.

A to už nemůže nikdo zkontrolovat?

Ne, to už nezkontrolujete, protože výrobce už nikdo nepokutuje a pokuta dopadne na toho prodejce. Ale to je za jednu láhev, za jeden soudek, ale mezi tím už prodal, tak jak jsem říkal na začátku, za 3 roky skoro jednoznačně 6 milionů litrů vína, které bylo takhle v té podobě podáno jako falešné víno. A to nevím, to je vrcholek ledovce. Takže my chceme chránit zákazníky, chceme chránit trh a chceme chránit české zemědělce, české vinaře. To je prostě alfa a omega všeho. Podmínky, které jsou, budou rovné. Moravský vinař, který chce prodávat sudové víno, musí splnit úplně stejné podmínky, tzn. musí být registrovaný, může to udělat ve službě pro někoho na základě smluv. Státní orgány, které tu novelu navrhly, velmi dobře vědí, jak to udělat. Ten hysterický odpor právě spočívá v tom, že se bavíme právě o nějakých 100 milionech litrů vína, které se prodávají na černo. Pokud žijí z těch čepovaných vín, tak to prostě nevychází.

Pane Stehlíku, nezaslouží si opravdu zákazník, aby věděl, že to co pije, je víno, které je dohledatelné, kontrolované, kvalitní? A není to možná i opravdu pro ty solidní prodavače vína nebo výrobce vína vlastně plus? Vždyť v tom případě se na trhu uvolní místo pro mnoho litrů vína, které bude legální.

No právě my na to upozorňujeme, že přesný opak bude pravdou. Zkrátka, to co tady pan Nyitray prosazuje nebo propaguje, ty bag-in-boxy. To je prostě pokles kultury vína. Jednoznačný, jednoznačný.

To jsou boxy, ve kterých bude víno prodávané jednorázově.

Takové 20l jednorázový bag-in-boxy. Je to výborné, když jak on tady naznačil, když budete mít doma party, tak dobré. Pokud se budete bavit o kultuře prodeje, tak pokud to budete do čehokoliv stáčet, tak je to prostě nekulturní způsob prodeje. A to vám skutečně potvrdí lidi, kteří se tím prodejem vína zabývají jako takovým.

Moje zkušenost je, že se to používá.

Ano dobře, chraň bůh, nemáme nic proti tomu, aby se to používalo. My tady upozorňujeme na to, že zákon nemá omezovat, aby se používaly i jiné způsoby prodeje, např. sudy. A my říkáme, že by ty sudy měly být pečetěné, měly by být jasně deklarované. To za prvé. Za druhé. To, že se bavíme o celém tom problému, mimo jiné vyvolala také nevole a reakce asociace malých vinařů, kteří jsou jednoznačně proti tomu, aby se tímto způsobem zákon ošetřil.

Vidím, že ani v dnešním Pro a Proti jsme nenašli společnou řeč. Každopádně jsme se bavili o vinařském zákoně, který teď projednává parlament, resp. jeho novelu a já děkuji, že přišli do dnešního Pro a Proti prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray a předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík.