Jak je tomu s SPD pro malé vinaře

panacek4.jpg Veřejnost jistě zaznamanela, že v rámci nesmyslného návrhu Vlády ČR na zavedení nenulové sazby spotřební daně na tiché víno se objevil návrh na nezdanění drobných či malých výrobců vína, z řad producentů z ČR. Aby bylo v tomto vyjádření jasno, je třeba se podívat do směrnice EHS č. 92/83  o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů. Zde je jasně napsáno co je pravdou a také potvrzeno, že Vláda ČR veřejnosti neříká pravdu.

Dle směrnice EHS č. 92/83 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů se v článku č. 8 jednoznačně říká:

Pro účely této směrnice se:

  • odst. 1. "tichým vínem" rozumějí všechny výrobky kódů KN 2204 a 2205, s výjimkou šumivého vína, jak je vymezeno v odstavci 2 tohoto článku, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol obsažený v hotovém výrobku plně kvasného původu,"

Podíváme-li se do celní nomenklatury, tak nám jednoznačne vyplyne, že zejména položka 2204 je prostě tiché víno bez ohledu na původ. Není tedy možné definovat tiché víno jako víno domácí, či víno z dovozu.

dále pak článek 9 mimo jiné říká:

  • odst. 2. "Nestanoví-li odstavce 3 a 4 jinak, stanoví členské státy stejnou sazbu daně na všechny výrobky podléhající spotřební dani z tichého vína. Obdobně stanoví stejnou sazbu daně na všechny výrobky podléhající spotřební dani z šumivého vína. Mohou rovněž uplatňovat stejnou daňovou sazbu na tiché i šumivé víno."
Zde nám z toho výkladem plyne jednak, že odstavce 3 a 4 nic jinak nestanovují (ty řeší rozdílné sazby mezi tichým a šumivým vínem), ale zejména to, že pokud se členský stát rozhodne pro nulovou sazbu, nebo jakoukoliv kladnou, tak ji musí stanovit ve stejné výši pro tiché víno (tedy pro 2204, viz článek 8).

A v poslední řadě je důležité diskutované osvobození.
Článek 10 nám jednoznačně říká:
  • "Za podmínek, jež přijmou pro zajištění jednoznačného uplatňování takového osvobození, mohou členské státy osvobodit od spotřební daně víno vyrobené jednotlivcem a spotřebované výrobcem, členy jeho rodiny nebo jeho hosty za předpokladu, že nedochází k prodeji."
Z toho nám plyne, že skutečně členský stát může osvobodit víno od spotřební daně, ale pouze za předpokladu, že nedojde k prodeji tohoto vína. Nikde se také neříká, jak velké množství tohoto vína může být. Tedy skutečně může ČR osvobodit od povinnosti platit SPD třeba 50 % i 100 % výrobců, resp. vyrobeného vína, ale toto víno se nesmí prodat. Vinaři či jeho rodina, případně hosté se tak v tomto víně můžou například koupat.

Tolik na vysvětlení několika vět, platných od roku 1992 v celé Evropské unii (tehdejší EHS), které kdyby si kdokoliv s vládních představitelů přečetl, tak by nemohl tvrdit nepravdu, která je prezentována veřejnosti.