DŮLEŽITÉ informace k novele vinařského zákona

paragraf.jpg V pátek 21. 10. 2016 proběhlo třetí čtení novely zákona č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství tzv. Vinařský zákon. Poslanci většinou 94 hlasů proti 38 hlasů  schválili vládní návrh novely s některými změnami navrhnutými poslanci. Bohužel se ihned  v pátek rozběhlo další kolo dezinformací, pomluv, lží a negativní propagandy. Mnoho vinařů a obchodníků vínem se na SV ČR obrátilo s dotazy, jak to vlastně dopadlo.

Dovídají se totiž, že díky působení a tlaku SV ČR došlo k značným změnám oproti návrhu předloženém vládou, potažmo MZe.  Osobně mi je velmi líto, že i sám pan ministr zemědělství se svým dílem o tento stav přičinil. Proto považuji  za nesmírně důležité informovat členy SV ČR, ale i širokou vinařskou a odbornou veřejnost o tom, jaká jsou pravdivá  fakta.

Mám za to, že se novela zákona obecně, a přijaté pozměňovací návrhy speciálně žádným způsobem, negativně nedotkne našich malých ani velkých vinařů, kteří poctivě vyrábějí a poctivě prodávají  vína z domácí suroviny. Pokud někdo tvrdí opak, tak nemluví pravdu.

V první řadě doporučuji pozorně prostudovat soubor poznámek k vládnímu návrhu zákona, který vydal SV ČR již dne 24. 1. 2016. Obsahuje základní a srozumitelné vysvětlivky k novele zákona. Samotný návrh novely byl již od 3. 2. 2016 veřejně dostupný všem zájemcům z řad vinařů, vinařských spolků jakož i veřejnosti. Jakmile bude ukončen celý legislativní proces, tedy projednání v Senátu a podpis prezidentem, zpracujeme podrobnější vysvětlení. Případně uspořádáme odborné semináře a školení. Předpokládám, že i MZe zpracuje odborný komentář k zákonu.

Nepochybuji, že tak jako v průběhu příprav zákona, se začnou aktivovat „popírači” černého trhu a „zpochybňovači” čehokoli, co by mohlo proti podvodníkům pomoci. Budou spřádat katastrofické scénáře, hrozit zánikem oboru, desítkami nezaměstnaných, budou svolávat různá shromáždění a sepisovat protestní petice a hlavně tak jako vždy se zaštiťovat „malým vinařem“ a jeho ohrožením. Sám jsem takové shromáždění zažil v Uherském Hradišti.  Mělo název „Budoucnost vinařství v ČR". Z úst předřečníků politiků  jsem slyšel  pořád dokola, jak zahyne malý vinař, když bude přijatá tato novela. Pak už jsem to nevydržel a zeptal jsem se, zda ti pánové a dáma, kteří seděli na tribuně, text novely alespoň četli, a která ustanovení směřují proti vinařům jakékoliv velikosti? Samozřejmě neodpověděli, protože si text neráčili přečíst. A ani kdyby novelu četli tak nemohli. Nic takového tam totiž není. Podle předem připravovaného scénáře pod režií pána, co provozuje archiv vín a velkoobchod se zahraničním sudovým vínem, následovala „diskuze.” Hlavními předem domluveným diskutujícím byl pan prodejce sudového vína se sídlem na  jihovýchodní Moravě, který hned v úvodu prohlásil, že moravské sudové víno nekupuje, protože je drahé a že má na čepu mnoho skvělých sudovek z dovozu. Další mluvčí byl pan dovozce zahraničních  vín ze severních Čech. A tak to pokračovalo. Co však je nejsmutnější, celé to organizovala jedna vinařská asociace a její tři představitelé, z nichž dva jsou známými vinaři a jeden je kromě jiného zdatným obchodníkem vínem a organizátorem vinařských soutěží. O podrobnostech z novely ani slovo. Třešničkou na dortu byly mediální výstupy z této povedené akce. Nikde ani zmínka o mých diskusních příspěvcích, za to všude se uvádělo, že malí vinaři jsou nespokojeni. Jestli toto je budoucnost vinařství v ČR, o které budou rozhodovat ti, kteří nekupují moravské víno, protože je drahé, jestli za vinaře budou mluvit obchodníci se zahraničním sudovým vínem a jejich přisluhovači z řad vinařů, kteří nás chtějí chránit, tak to rovnou říkám „chraň nás Bůh od takových ochránců” a od jejich představ o budoucnosti našeho vinařství. A tito stejní dozajista vyrazí do útoku znova. Zřejmě si uvědomili, že končí sranda, i když se nám zatím nepodařilo prosadit všechna opatření z materiálu „Návrhů opatření proti černému trhu“, které jsme zpracovali už v roce 2013 na základě analýzy od Ernst & Young. Tito stejní celou dobu aktivně proti novele bojovali. Zejména pomlouvační kampaní jak proti SV ČR, tak i proti moji osobě. Zpochybňují jak existenci černého trhu, tak i cokoli, co by mohlo přispět ke změně. Zvláštní je, že sami nepředkládají svoje analýzy, své odhady, své smysluplné návrhy. Ono je to dost těžké, když jim tento stav vyhovuje, a když se v tom bahně a marastu rochní. Obchází různé politiky a úředníky, ministry či novináře, vinaře a pomlouvají a dští špínu. Využívají svoji politickou a stranickou příslušnost. Už jsem si však zvyknul, ostatně kdysi jsem na toto téma psal zde. Abychom se přesvědčili o stavu na poli falšování vína, jsme si dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím od SZPI vyžádali podrobný přehled deliktů zákonem nově klasifikovaných jako falšování vína za roky 2013-2015 s uvedením konkrétních výrobců, prodejců, distributorů či dovozců, který rozhodně stojí za zhlédnutí.

Zákony se však takto nedělají. Musí se tvrdě odpracovat. Analýzami, návrhy, jednáním s různými úřady, poslanci atd. Musíte pořád dokola na odborných seminářích, setkání s vinaři, s odborníky, celníky, inspekcí hledat řešení.  Ale hlavně musíte prosazovat dobrou věc. A právě takové věci prosazuje již několik let i Svaz vinařů. Bylo období, když jsem pod vlivem propagandy vedené jak v rámci „zaručené“ šeptandy tak i v oficiálních médiích občas zapochyboval, zda je tady dost poctivých a čestných vinařů, kteří tak jako já a celé předchozí i nové představenstvo chtějí, aby byl ve vinařství pořádek. Rozumní lidé, kteří nezavírají oči před podvody, prodejem vína bez papírů, pašováním desítek cisteren přes hranice, nechtějí být vydírání svými obchodními partnery otázkou: „Dáš mi to bez dokladů? Když ne, vezmu si to od jiného.“ Nechtějí se dívat, jak nám podvodníci przní Pálavu, jak se v různých pofiderních místech prodává „víno z Moravy“ nebo „víno přímo od výrobce” a při tom taková vína Moravou leda tak projížděla na své dlouhé cestě z Moldávie, Makedonie a kdo ví odkud a zda to vůbec víno je.

Naštěstí letošní únorová valná hromada ukázala jak to je. Svaz vinařů sdružuje 71 fyzických osob, 94 právnických osob 18 čestných členů a 23 spolků vinařů. Dá se tedy říci, že včetně členů spolků zastupuje více jak 1000 vinohradníků, vinařů a dalších osob, Fyzické a právnické osoby, které jsou našimi členy dohromady hospodaří na ploše 5223 ha vinic (2015) a za předešlé sledované období uvedli do oběhu 478 tis. hl vína (2015). Valná hromada konaná za účasti ministra zemědělství a dalších hostů v únoru 2016 100% hlasů schválila dosavadní činnost představenstva a prezidenta. Zároveň zvolila nové představenstvo, dozorčí radu. V tajném hlasování 150 hlasy ze 163 jsem byl opětovně zvolen do funkce prezidenta. Jedním z oblíbených lživých argumentů je, že SV ČR je pouze zástupcem tzv. „velkých.” Jaká je pravda vidíte sami. Proč to zdůrazňuji? Chci, aby si všichni uvědomili jaký mandát představenstvo a prezident má. Že za nimi stojí většina vinařů. A já osobně díky tomu teď vím, že to co dlouhodobě veřejně hlásám a co dlouhodobě prosazujeme je správné a má silnou podporu vinařů. Podobně se to ukázalo i při hlasování v Poslanecké sněmovně. Naše argumenty přesvědčily většinu přítomných poslanců. V demokratickém systému platí, že většina má právo a zároveň i povinnost prosadit svoji vůli. Bohužel ti, co se označují za „demokraty” „nezávislé” „liberály” velmi často na toto zásadní právo většiny zapomínají v momentě, když  sami většinu nemají. Místo toho, aby ve férovém názorovém boji pomocí podložených argumentů získávali na svoji stranu podporu, používají nefér triky, jako jsou pomluvy, lži, urážky a házení špíny. Proto chci ještě jednou velmi poděkovat za podporu nejenom všem členům SV ČR, ale i dalším vinařům, kteří se nenechali zmást a používají zdravý rozum. Sami totiž moc dobře vědí „JAK TO JE.“


Stručná informace k některým změnám proti vládnímu návrhu novely.


Legislativní proces probíhá v několika krocích. Nejdříve se připraví návrh novely. Probíhají diskuze, připomínková řízení atd. Pak návrh schválí vláda a předloží jej Parlamentu k projednání. Nejprve Poslanecká sněmovna rozhodne, zda se takovým návrhem bude zabývat a předá jej příslušnému výboru k podrobnému projednání. V případě vinařského zákona to je výbor zemědělský. Tento výbor svolal odborný seminář, na který pozval zástupce vinařů, ministerstva, inspekce, obchodníků vínem atd. Velmi dobře jsme si uvědomovali, že toto je klíčový moment, jak přesvědčit poslance co vlastně chceme. Přinesli jsme jim proto láhve vína se záklopkou i bez ní, přinesli jsme KEG sud, aby viděli, jak lehce je zneužitelný. Přinesli jsme také Bag in Box, aby chápali, jak takový obal vypadá a funguje. Ale hlavně jsme jim předali podrobné odůvodnění, proč je správné bojovat za naše vinaře a proti černému trhu. Tedy zejména proti prodeji vína na černo a prodeji falešného vína.

Další etapou je druhé čtení zákona, ve kterém se předkládají pozměňovací návrhy. Tyto následně opět projedná zemědělský výbor a doporučí, které se mají přijat a které ne.

Následovalo třetí čtení dne 21. 10. 2016, na kterém byla přijata celá novela zákona ve znění pozměňovacích návrhů  doporučených Zemědělským výborem plénu Poslanecké sněmovny ke schválení.  Jednu sadu pozměňovacích návrhů podal  poslanec  Kudela, prakticky se jednalo o návrhy  MZe a pak návrhy Zemědělského výboru PS PČR.

Stanovisko SV ČR k jednotlivým pozměňovacím návrhům a celé novele zákona je obsažené v usnesení představenstva SV ČR ze dne 30. 9. 2016. Toto stanovisko plně koresponduje s jednomyslným rozhodnutím valné hromady SV ČR.

Pro jistotu a s jistou dávkou zjednodušení shrnujeme:

SV ČR plně podporuje novelu zákona tak, jak byla zpracována MZe se změnami, které navrhuje ZEV PS PČR.


Hlavní změny (které byly následně i přijaty poslanci) jsou:

a) Upřesnění definice tzv. „příjemce,” tedy subjektu, který bude moci ve svých (všech) provozovnách prodávat zahraniční vína formou sudového vína zákazníkům.  Bude to ten subjekt, který bude v souladu s předpisy uveden jako příjemce v průvodních dokladech (ať papírových, tak i elektronických), které provází nebalené víno při jeho přechodu přes hranice ČR. Tento „příjemce” bude taky povinen nahlásit přijetí vína a držet jej u sebe po dobu 10 dní jakož i plnit některé další povinnosti stanovené novelou. (Další podrobnosti o právech a povinnostech příjemce a pravidlech prodeje sudového vína najdete v souboru poznámek).

Pro osvěžení paměti všech, zejména těch, co budou tvrdit z různých důvodů něco jiného, rekapitulujeme jak se vše kolem „sudového vína” postupně vyvíjelo a proč jsme podpořili výše uvedené upřesňující změny:

o První varianta řešení prodeje tzv. „sudového” vína (jistě si všichni pamatujete její „únik” na veřejnost) spočívala v zákazu prodeje zahraničního sudového vína  a umožnění prodeje nebaleného vína  pouze z obalů pro spotřebitele (např. Bag-in-Boxy). Výjimku tvořil pouze prodej domácí sudovky pod „víchou,” podle kterého mohli prodávat nebalené sudové víno pouze jeho tuzemští výrobci. Tuto variantu podpořila většina účastníků tzv. kulatého stolu konaného u pana ministra, který ji na následující tiskové konferenci představil veřejnosti.

o Posléze však, na nátlak lobby dovozců, prodejců čepovaného vína zahraniční provenience a dalších skupin,  byla přijata kompromisní měkčí varianta tzv. „vícha pro všechny,” podle které by čepované, nebo-li sudové víno, mohli prodávat ve stejném a rovném režimu  pouze výrobci, v případě tuzemského vína, nebo příjemci (dovozci) vína ze zahraničí.  Toto řešení bylo po různých jednáních akceptováno vinařskou veřejností včetně SV ČR! Přesně tento princip byl veřejně prezentován ministrem zemědělství. MZe na základě toho začalo zpracovávat text zákona, probíhalo zdlouhavé připomínkové řízení a po ukončení tohoto procesu byl vládou schválen text novely, který byl předán poslancům k projednání a schválení.

o Již při přípravě zákona došlo ke změně původního přístupu v tom, že za „domácí sudové” víno se bude považovat i víno vyrobené na území ČR z hroznů zahraniční provenience. Tato skutečnost není ideální, ale smířili jsme se s ní zejména proto, že se alespoň z tohoto vína odvedou odvody do VF, přispěje to k zaměstnanosti a rozvoji domácích subjektů atd. Na druhé straně zde hrozí riziko záměny vína cizí provenience za víno domácího původu. Je zcela jisté, že drahé testy na geograficitu nebudou v takové míře prováděny u sudového vína, tedy vína nejnižší kategorie. V tomto ohledu jde novela proti smyslu boje proti černému trhu, ale SV ČR v zájmu uklidnění situace ustoupil nátlaku ministra zemědělství a přistoupil ke kompromisu!

o Důkladnou analýzou textu novely předložené poslancům, zejména § 16b bylo zjištěno, že pokud by poslanci přijali znění novely tak, jak byla vládou (MZe) předložena, došlo by, kvůli nepřesnému a nejednoznačnému definování „příjemce,“ k prolomení i dalšího principu, tedy, že by se v případě sudového vína ze zahraničí, umožnil víceúrovňový přeprodej a pohyb  vína mezi neurčitým počtem subjektů! To by znamenalo riziko zachování stávajícího nežádoucího stavu, kdy nikdo za nic nemůže. Dalším negativním dopadem by byla nejednoznačnost toho, kdo má povinnost do Registru hlásit dovoz nebaleného vína. Tento rozpor mezi dohodnutým principem a textem příslušných ustanovení novely si zřejmě uvědomovalo i MZe a pokusilo se to napravit v pozměňovacím návrhu poslance Kudely, avšak ani jím navrhované znění to nevyřešilo.

 

Považujeme tedy za správné, že bylo přijato jednoduché řešení, tedy to, které schválila, na návrh Zemědělského výboru, Poslanecká sněmovna. Subjekt „příjemce” je jednoznačně definován předpisy EU. Je to ten subjekt, který je uveden v průvodním dokladu, který doprovází víno přes hranice a tedy první příjemce tohoto vína ze zahraničí. V konečném důsledku je to ekvivalent našeho „výrobce“. Ostatně takto byl  tento princip  ministerstvem opakovaně prezentován a na seminářích vysvětlován, ale text novely zákona ve vládním znění s tímto principem nebyl v souladu, nebo ho jednoznačně nedefinoval.

b) Namísto Vládou (MZe) navrhovaného pouze dobrovolného používaní jednotného logotypu (záklopky) zavést jeho povinné použití pro všechna domácí vína CHOP a CHOZ (tedy např. zemská, jakostní, jakostní s přívlastkem, vína VOC)

c) Zrušení ustanovení o povinném uvádění provenience na tzv. přední etiketě se stanovenou velikostí písma. Již od samého počátku bylo této úpravě vytýkáno, že je v rozporu s předpisy EU. Nakonec i sám pan ministr tuto skutečnost při závěrečném jednání sněmovně potvrdil. Stanovisko MZe zde (7. odstavec v řeči pana ministra).

o Záměrem novely a společným zájmem většiny vinařů bylo ochránit zákazníky před manipulováním a matením těmi producenty, kteří pod etiketou s uvedeným názvem vinařství, nebo sídlem vinařství (tradiční moravská vinařská obec) uváděli na trh vína zahraniční provenience. I když v souladu s předpisy se zpravidla na zadní etiketě uvede pravá provenience, na první pohled bez pečlivějšího zkoumání, může zákazník nabýt dojem, že se jedná o očekávané domácí víno. Dlužno říct, že se tohoto nešvaru dopouštěli různí, malí i velcí producenti. Proti tomu byly navrženy 2 možné varianty řešení.

o První z autorské dílny Vinařské asociace, tedy zavést povinnost uvádět údaj o provenienci na přední etiketě se stanovenou velikostí písma. Od počátku přípravy novely byly zpracovatelům zákona opakovaně předkládány námitky, že takové řešení je v rozporu s právem EU a navíc, v podobě, v jaké nakonec bylo zapracováno do novely, bylo silně diskriminační pro domácí producenty. Dalším nedostatkem takového řešení bylo, že by se toto vztahovalo pouze na vína našich vinařů, nebo vína zahraniční zde naláhvovaná. Tedy by se nevztahovalo na všechna vína na trhu a obejít takové ustanovení by bylo velmi lehké. Na pravděpodobný rozpor řešení „etiketa” s  právem EU bylo MZe v legislativním procesu opakovaně upozorňováno, např. Legislativní radou vlády, její komisí OKOM, komisí pro Evropské právo jakož i analýzami zpracovanými SV ČR. Nicméně navzdory tomuto nebezpečí MZe tvrdošíjně trvalo na tomto právně a prakticky nevhodném řešení. Vzhledem k technickému charakteru novely je v souladu s pravidly EU MZe povinno předložit zákon k notifikaci Evropské komisi (EK). O stanovisku notifikačního orgánu EK nebyla odborná veřejnost, a s podivem ani poslanci, i když o to žádali, informování. Existuje důvodný předpoklad, že MZe má již k dispozici stanovisko EK, byť předběžné, které rozpor této varianty s legislativou EU potvrzuje!!!

o Druhá varianta řešení, kterou SV ČR podporoval a je i součástí souboru návrhů opatření je povinné použití jednotného logotypu (záklopky)  na vína domácí provenience. Je to  jednoduché, velmi lehce a na první pohled, rozpoznatelné rozlišení našeho vína od zahraničního bez ohledu na to, co producent o sobě nebo svém sídle na etiketě uvádí. Bude-li na obalu uveden jednotný logotyp, bude mít zákazník jistotu, že kupuje české, nebo moravské víno. Nebude-li logotyp uveden, bude vědět, že jde o víno zahraniční provenience. Tato varianta je ve vztahu k zákazníkům lehce komunikovatelná a nevyžaduje významné vícenáklady. Toto řešení vychází z osvědčených zkušeností s jednotným grafickým značením dlouhodobě využívaným v zahraničí, například v Rakousku, Slovensku, Maďarsku, apod. Podle průzkumu provedeném Vinařským fondem tzv. záklopku podporuje více jak 80 % vinařů!

Tím, že poslanci odmítli použití varianty „přední etiketa,“ a schválili variantu „jednotný logotyp“, zároveň přispěli k hladkému průběhu notifikačního procesu, protože o možném rozporu varianty „přední etiketa“ s právem EU nebyli do poslední chvíle předkladatelem novely informováni.

Schválením varianty „logotyp“ došlo k jednoznačnému naplnění původního záměru, tedy ochrany a orientace zákazníka a potažmo i našich vinařů. Proto je s podivem, že pan ministr toto řešení nepodpořil, když jiná varianta nebyla schválena. Argument, že logotyp provedený v národních barvách vadí vývozu našeho  vína, je, mírně řečeno, nepřijatelný. Vývoz lahvového vína domácího původu je objemově zanedbatelný, a pokud se nějaký vinař stydí za to, že prodává moravské, nebo české víno, tak takový subjekt nezaslouží jakékoliv ohledy. Další argument, že jiná podobná značení potravin nejsou povinná, je také lichý. Na jedné straně ministr podporoval povinnou variantu „etiketa“ se všemi jejími dopady, a na druhé straně se stejně povinným použitím varianty „logotyp“ výrazně nesouhlasí….?

Závěrem všem přejeme zachování chladné hlavy a zdravého rozumu v hodnocení toho, co kdo říká. Doporučujeme opětovně přečíst starší materiály SV ČR vztahující se k problematice „černého trhu “ a novele zákona. Jsou dostupné na webu SV ČR zde.

Jménem Svazu vinařů České republiky

JUDr. Tibor Nyitray,
prezident Svazu vinařů České republiky
Velké Bílovice dne 27. 10. 2016

Ke stažení:

Informace_o_vinarskem_zakonu_siroke_odborne_vinarske_verejnosti.pdf Informace_o_vinarskem_zakonu_siroke_odborne_vinarske_verejnosti.pdf (791,43 KB)